Problematika kombinovaného tréninku

  Problematika kombinovaného tréninku.

Kombinovaný trénink dávno není doménou sportovní přípravy jen multi-sportovních disciplín, mezi které patří samozřejmě i triatlon. Podzimní objemová část přípravy triatlonistů nicméně k zařazení takových tréninků vcelku vybízí.

Jde obvykle o delší tréninkovou jednotku zařazenou i více-krát do týdenního cyklu, jejíž součástí jsou dvě, na sebe přímo navazující části zaměřené na různé disciplíny sportovní přípravy.

Ačkoli převládají často podvědomé obavy z takových tréninků, není třeba se v tomto ničeho obávat. Naopak přinášejí relativně jednoduchou, přirozenou formou růstu výkonnosti zejména, co se aerobního základu týče. Taková delší kombinovaná tréninková jednotka však musí zachovat určitá logická pravidla daná především fyziologickými principy tréninku.

Jde obvykle o kombinace

- plavání – běh

- plavání – cyklistika

- plavání – kondiční příprava

- kondiční příprava – plavání

- běh – plavání

- cyklistika – plavání

První dvě kombinace, tedy plavání-běh, plavání –cyklistika s sebou obvykle nenese výraznější fyziologické problémy zátěže.

U dalších dvou, tedy kombinací všeobecné kondiční přípravy a plavání, a to v jakémkoli pořadí by měl být v obou částech zachován stejný typ tréninku, především z hlediska zátěže (aerobní, anaerobní atd.).

Nevhodná je v tomto případě kombinace např. dlouhého aerobního tréninku vytrvalosti a rychlosti, dynamiky, výbušnosti.

Kombinace běh-plavání nebývá problematická, je-li toto kombinace v zátěži AO-AO, AN-AO, AN-AN, výrazně komplikovanější je pak AO-AN.

Po cyklistice, není-li jen vyloženě velmi krátká, by neměla následovat plavecká část jiná, než AO a velmi volná a obecně technicky zcela nenáročná.

Po plavecké části by neměla následovat technicky náročná kondiční cvičení (balanční a koordinační), stejně tak, je-li plavecká část až druhá v pořadí, neměla by obsahovat nová technická cvičení a vyloženě nácvik správné techniky plavání obecně.

Výhodou kombinovaných tréninků je vedle objemového aspektu jednak v samotném přechod mezi technicky i fyziologicky jinými typy pohybu a především v přímé kompenzaci specifické zátěže jedné z trénovaných disciplín.