Ohlédnutí za CZECHMANem 2013 + foto

Jen velmi těžko si lze představit drsnější a náročnější podmínky, než panovaly první červnovou neděli na pardubickým Hrádkem. Pracně budované startovní molo, které jsme do poslední chvíle věřili, že aspoň pro starší kategorii žactva bude využito, zůstalo z rozhodnutí hlavního rozhodčího nakonec ladem a oba žákovské závody proběhly jako duatlon, čehož litovali zejména (nejen) naši plavci. I přesto byla úvodní, tedy v náhradě běžecká část závodu na místy rozblácené trati velmi náročná. Skutečnou výzvou pak byla hlavně cyklistika. Rovinatá trať na perfektním asfaltovém povrchu dávala zapomenout, že v dešti a mokru silniční speciály hůře brzdí a především hodně kloužou (na což doplatila v kategorii starších žaček i naše Peťa). Závěrečný běh pak prověřil morální i fyzické zbytky sil v plné parádě.

K našim závodníkům.

Domácí barvy hájila řada mladých nadějí triatlonu a v těžkých podmínkách patří uznání všem, kteří do závodu nastoupili!!!

S tratěmi se velmi dobře popasovali zejména:

Pája Kmoníčková, která nedala žádným spoupeřkám šanci. Na druhou v pořadí doběhla s půlminutovým náskokem.

Filipovi Vyskočilovi evidentně chybělo úvodní plavání i tak se mezi atlety propracoval na třetí místo, nutno podotknout – s velmi dobrým časem. V porovnání se závodem v Bratislavě, výrazně lepé rozložené síly, takticky výborně zvládnutý závod.

Plavání chybělo určitě i Honzovi Čejkovi.

Mezi mladšími se na stupně vítězů a spolu s vítězkou Ludmilou Kareisovou s Diana sportu do šesti vteřin napasovali Kačka Svobodová s Bárou Vaňkovou.

Všechna první tři místa mezi devíti-letými pobrali Markéta Vaňková, Kája Teplá a Terka Čejková.

Dařilo se i Bertě Hochmanové, které absence plavání tolik nevadila, ikdyž i v této disciplíně zaznamenává postupné zlepšení.

Honzovi Sotonovi nechybí příliš technika, ale spíš naběhané a naježděné tréninkové kilometry, zde je v tomto věku třeba již trochu přidat.

S přemírou snahy a bojovnosti (která ale k závodům určitě patří!!) nad hranicemi momentální výkonnosti se potýká Peťa Kmoníčková. Pád na kole tak znamenal nedokončený závod. Nicméně, taková touha po vítězství a přístup k závodům jednoznačně patří a rozhodně zaslouží velkou pochvalu a uznání a je příkladem pro leckteré další závodníky i z našich řad.

Větší bojovnost, než v závodech předešlých převedl i Dan Kaběš, ikdyž v tomto má ještě stále relativně velké rezervy.

Kačce Avramové náročné tratě a velmi chladné počasí jednoduše nesedly. I jí, jakožto výborné plavkyni, plavecká část závodu chyběla.

Matěj a Eliška podlehli zákeřným bacilům a z důvodu nemoci se závodu tedy nezúčastnili.

Nutno ještě přidat omluvu mladému Jožkovi Vrábelovi z Humenného (SVK), který ač doběhl třetí, prošel se zřejmě pár minut po doběhu s čipem po snímacím koberci a ocitl se tak ve výsledkové listině hluboko v poli poražených. Napravili jsme tento renonc v časomíře dodatečným vyhlášením s plnou parádou spolu s profesionály jako Petr Vabroušek s Karolem Džalajem a dalšími a slzy zklamání snad tedy nakonec nahradil šťastný úsměv…

K hlavnímu závodu.

Letošního Czechmana vyhráli Karol Džalaj a Anett Fingerová v historicky rekordní účasti. Jejich reakce připojujeme (autorský zdroj www.etriatlon.cz)

Jak ses cítil(a) před startem?

Annett: Několik lidí tady mi říkalo, že mi tohle studené počasí jako vítězce Norsemana může vyhovovat. Tam byla sice zima, ale nepršelo tolik jako tady. Raději mám teplejší počasí, ale máme všichni stejné podmínky. Cítím se dobře, od organizátorů jsme měli s přítelem možnost přespat v hotelu a projet si trať kola. Těším se.

Karol: Kromě plavání, kterému jsem v poslední době moc nedal, se cítím dobře na kole i na běhu. Mám tenhle závod rád, sejdou se tady skoro všichni, kdo u nás v dlouhém triatlonu působí. Tušil jsem, že o prvenství to bude zase boj mezi mnou a Petrem Vabrouškem, ale bylo tady několik dalších adeptů.

Jaký byl průběh samotného závodu v jednotlivým disciplínách z vašeho pohledu?

Annett: Nejdřív mi voda připadala dost studená, měla podobnou teplotu jako v tom Norsku. Ale postupně jsem se zapracovala do dobré skupiny plavců a bylo to dobré. V prvním okruhu jsem se dostala postupně na druhou pozici za vedoucí Evu Potůčkovou a takto jsme i dojely do druhého depa, kde jsem se rychleji převlékla a vybíhala na čele. Přítel stál na křižovatkách a hlásil mi rozestupy, které byly dlouho stejné. V poslední části jsem Evu trochu setřásla a o té další (výborně běžící Lenka Králová, pozn.red.) jsem nevěděla. Počasí bylo opravdu drsné, ale jsem moc ráda, že jsem tady vyhrála.

Karol: Tušil jsem, že plavání nebude nic moc a tak se i stalo. Na kolo jsem vyjížděl někde kolem druhé desítky, ani nevím, kolik mi Vabroch nadělil ve vodě. Postupně jsem se dostával do svého tempa a na konci prvního okruhu jsem vedl zhruba o dvě minuty. Po cyklistické části to byly nakonec tři minuty, v depu jsem měl celkem velké problémy se obout. Na ponožky jsem se vykašlal, protože jsem tušil, že by mohly přijít křeče. S tříminutovým náskokem jsem si věřil, že by to mohlo vyjít. Petr mě sice trošku stahoval, ale v závěru jsem si to už pohlídal.

Oba z vás letos čekají především důležité závody na ironmanských tratích. Je to tak? Kam budete směřovat po pár dnech zaslouženého odpočinku?

Annett: Dám si tři dny úplného volna, možná lehké vyplavání v bazénu nebo volné vyjetí doma na trenažéru. Pak začnu zase normálně trénovat, což znamená tak 15 až 20 tréninkových hodin za týden. Jak jsem říkala v našem minulém rozhovoru v pátek, mou letošní prioritou je ironman a postupné sbírání bodů do Kona rankingu. Kalendář nemám úplně finální, je tady i možnost startovat na dalším závodě u vás, na Moravianmanovi. Ale zatím opravdu nic neslibuji, musím se nad tím více zamyslet. Jinak bych ráda poděkovala za možnost zde dneska závodit. Závod byl po všech stránkách srovnatelný se závody v Německu.

Karol: Hlavně musím začít pracovat na tom plavání, takže na to se chci teď v tréninku zaměřit. Pojedu možná ještě pár kratších závodů z plné tréninkové zátěže, ale jednoznačnou prioritou je zajet kvalitní výsledek na IM Frankfurt.

Rozhovor s Petrem Vabrouškem ZDE.

K organizaci závodů.

Ani absolutní nepřízeň počasí, kterou lze označit bez přehánění za extrémní neodradilo účastníky jak hlavního závodu, tak i závodu žactva od rekordní účasti…

Pro většinu nezasvěcených lidí je zorganizování takové akce (podotýkám – závodu žáků bez rozdílu stejně jako dospělých) otázkou týdne dvou před akcí. Příprava takových závodů v takovém rozsahu a s maximální možnou kvalitou, kterou jsme schopni zajistit je bez přehánění práce na celý rok dopředu. Celá příprava, organizace a v neposlední řadě i rozpočet akce je držen jen díky pár nadšencům, kteří jsou ochotni pomoci něco udělat z lásky ke sportu nebo jen z čirého fandovství. Někdy se jen velmi těžko hledá ochota dotovat tyto akce stovkami hodin práce, nápadů a navíc i vlastních financí. O to více si vážím podpory a pomoci všem dobrovolníkům, kteří se na závodech, ať už jakýmkoli způsobem, angažovali. Patří jim velký DÍK!!!

Fotogalerie (děkujeme Marťanovi Scott Půlpánovi).